Tuzemské firmy jsou v současnosti už v takové fázi, že nad financováním byznysu více přemýšlejí, nebojí se využívat složitějších struktur, nepálí jen ekvitu a nevyužívají jen „spotřebitelských úvěrů“, hodnotí jejich přístup Václav Plášil.

„Jejich finanční gramotnost se zásadně posunula a pro svou expanzi hledají ta nejlepší možná řešení,“ říká v našem rozhovoru. Probíráme v něm také úroveň českého dluhopisového trhu, která se v posledních letech o dost zlepšila.

Platí, že progresivnější management a novější a modernější firmy slyší na nové modely financování více než třeba společnosti vzniklé v 90. letech?

Je to tak. Firmy z 90. let často vybudoval jeden zakladatel, byly to takové one man show. Zakladatelé své fabriky pomalu vypiplali jako své děti. Kladli tam na sebe cihly, umísťovali stroje, znali všechny své lidi. A financování mnohdy brali tak, jako když dáváte dítěti kapesné. Když ho prošustruje, vlastně se nic neděje.

Je ale také pravda, že v 90. letech banky žádné jiné formy financování než prostřednictvím klasických úvěrů nenabízely. Současná generace podnikatelů už k tomu přistupuje více byznysově, logicky zkouší i nové způsoby financování.

Také platilo, že podnikatelé vystavěli svůj byznys v České republice a dál už nešli. Nebo své impérium nejprve pevně ukotvili v tuzemsku a až poté zamířili do zahraničí. Nyní už ale přemýšlejí rovnou globálně. Hledají produkt nebo službu s potenciálem na mnohem větším trhu nebo se škálovatelností.

Mladí podnikatelé jsou také mnohem ochotnější žít pro rozvoj své firmy s dluhem a pálit cash. Nejdou už tolik postupnými kroky, nečekají na to, až stabilizují jednu továrnu. Pouští se do všeho najednou.

Nejde jen o věk, ale o dobu jako takovou a možnosti trhu. I když to všechno neplatí absolutně, nedá se to paušalizovat. Tento trend ale vidím a postupem času se bude ještě násobit, také díky umělé inteligenci.

Kondice českého byznysuKondice českého byznysu

Manuál k nejisté době. České firmy i Evropu to ve výsledku posílí, říká šéf Deloittu Miroslav Svoboda

A současná nejistá situace ve světě? Jak dopadá na přístup firem k vlastnímu financování?

I české firmy jsou stále více globální, dění ve světě je musí ovlivňovat. Dopadá na ně. Pokud sázejí jen na jednu kartu, může to pro ně být problém. Klíčová je samozřejmě diverzifikace podnikání a to, aby firmy nestály jen na jedné noze.

Když vypukl covid nebo kdyby začala válka, zasáhne to samozřejmě všechny, celý trh. Ale pak jsou také odvětvové krize, které mohou zasáhnout i jen jedno teritorium. Tohle všechno by měli podnikatelé zkoumat. A my společně s nimi.

Banky dnes musejí být partnery, které provedou své klienty okolním světem. Nemůžeme už se dívat jen na rozvahu a výsledkovou listinu, musíme zohledňovat i právní, teritoriální nebo sektorové dopady. V tom nám pomáhá, že nejsme jen klasická finanční instituce, ale sami jsme podnikatelé a díváme se na svět podnikatelskýma očima.

Jak tedy jako podnikatelé přistupujete se svými klienty k současnému dění na trhu?

V každé krizi vidíme příležitost. A stejně tak čeští podnikatelé vůbec nepanikaří, nestrachují se. Naopak si připravují peníze a po vzoru těch západních začnou vystrkovat růžky.

Je to podobné jako během covidu. Pro řadu investorů to byla už několikátá krize v řadě a věděli, že když chvíli vydrží a nezpanikaří, najdou se příležitosti, kdy kupovat. A dnes je to skoro stejné.

Češi už se dívají třeba po firmách v Německu, které by mohli koupit. Své dosavadní konkurenty nebo pro doplnění portfolia. Velký zájem je teď o expanzi do Polska, na velký trh, který se rozjíždí.

Pokud jde o vlastní financování českých firem, převažují pořád klasické úvěry, nebo už se čeští podnikatelé pouštějí i do ne tak vyzkoušených forem?

Klasické spotřebitelské úvěry a úvěrové financování stále převažují, ale s apetitem firem růst za hranice je třeba více přemýšlet nad celkovým financováním. Mnohem častěji jde o komplexní pohled a využití všech souvisejících možností. Vedle úvěrů se velmi často využívají dluhopisy, které se stávají běžnou součástí financování. Případně i vstup na burzu, a to zejména v zahraničí.

Život na dluhŽivot na dluh

Peníze zlevňují a Češi si opět víc půjčují. Vracíme se do časů před covidem, říká šéf Home Creditu

Jak tedy hodnotíte současnou úroveň českého dluhopisové trhu?

Od naší prví emise dluhopisů uplynulo deset let a za tu dobu se trh vyčistil. Zbavil se takzvaných prašivých dluhopisů, které vydávaly některé jiné subjekty. Investoři tehdy cítili k dluhopisům velkou nedůvěru.

V současnosti je důležité, která instituce dluhopisy vydala. Kdo je pod nimi podepsaný a kdo tu firmu prozkoumal zprava i zleva. Ostatně i my dáváme do námi vydávaných dluhopisů své peníze, investujeme spolu s klienty. Protože jim opravdu věříme.

Jsou tedy v současnosti dluhopisy v České republice už standardním a zavedeným finančním nástrojem?

Firmy si na dluhopisy zvykly a hlavně si na ně zvykli investoři. Bez nich by samozřejmě dluhopisový trh nefungoval. Dluhopisy jsou v současnosti pro mnoho lidí daleko akceptovatelnější než akcie.

Platí to zejména u starších ročníků, zásadní pro ně nejspíš je to, že u dluhopisů mají jasně daný výnos, u akcií se může různě hýbat. I když kdybychom z hlediska finanční gramotnosti pokročili, to riziko je tam vlastně podobné.

Dluhopisy drobným investorům připomínají termínované vklady nebo vkladní knížky. Vědí, že za vložené peníze dostanou v daný čas určitý úrok. Sice si nedokážou propočítat, jestli je to vůči inflaci ta nejvýhodnější cesta, ale je to ta nejjasnější s jistotou výnosu.

Představme si, že za vámi přijdu s tím, že by moje firma chtěla vydat dluhopisy. Jak to pak celé probíhá?

Většinou začínáme tím, že se podíváme na celou strukturu firmy, často spíše celého holdingu, a navrhneme optimální formy financování odpovídající tomu, co vlastně potřebuje. Nejčastěji je to další expanze, ať již v České republice, nebo v zahraničí, s tím se na nás firmy nejčastěji obracejí.

Společně pak vymýšlíme strukturu financování, třeba na dva až tři roky dopředu. Financování je nejprve vhodné stabilizovat a až potom mu vytvořit takovou strukturu, která zabezpečí, co klient potřebuje.

Dluhopisy v tom mohou sehrát stabilizující roli, která dodává i důvěryhodnost na trhu. Dodávají kredibilitu v tom smyslu, že financování nemáte zajištěné jen z jednoho zdroje a že váš byznys model zkoumal už také někdo jiný než jen banka.

Byl to někdo, kdo chce své peníze někam vložit a zhodnotit, a dávalo mu to smysl. Už i takto dokážou některé české firmy uvažovat. Tím se pak dostávají krok před konkurenci.

Václav Plášil

• Ředitel odboru SME J&T Banky

• V bance působí od roku 2016

• Dříve pracoval v České spořitelně, naposledy jako ředitel sítě regionálních korporátních center

• Zkušenosti má rovněž z manažerských postů v GE Money Bank

• Vystudoval Ekonomiku průmyslu na Vysoké škole ekonomické